Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Když jsem se dozvěděl, že letošní Never Say Die Tour budou headlinovat WE CAME AS ROMANS, zavrtěl jsem nevěřícně hlavou a pomyslel jsem si, že tato scéna začíná být v pořádném srabu. To, jak vypadal celý večer, mě ale překvapilo mnohem více.
Oproti Abatonu, který krom minulého roku v minulosti hostil všechny zastávky Never Say Die tour, se nacházíme v mnohem menším Futuru. Další změnou, kterou nelze přehlédnout, je opravdu vysoké procento dívek. Většinou vyfintěných fanynek „emo kids“ stylu s nažehlenou patkou ve věkovém rozmezí od čtrtnácti do sedmnácti let, kterým s garderobou pomáhá magazín Bravo. Hoši jsou na tom velmi podobně. Na toaletách se tlačí u zrcadel, rovnají si kšilty, češou si patičky a stříkají na sebe značkové voňavky.
První řady před pódiem okupují hlavně velmi mladé slečny a před nimi již hopsají kluci z THE BROWNING. Jejich naprosto průměrný deathcore je podmáznutý silnou dávkou diskotékové produkce jako vystřižené z devadesátkového euro danceflooru. Kapela oděna stejnokrojně do černých mikin bez rukávů působí ještě trochu úsměvněji, než jejich prostoduché videoklipy a ani velké nasazení nedokázalo zamaskovat, že hudba je jedna velká nuda bez výraznějších nápadů.
Nekecám ale s nástupem BLESS THE FALL jsem pravdu zase začal nasávat vůně sprchových gelů a parfémů. Před jejich setem zní sálem k radosti většiny přítomných diskotékový hit „Gangnam Style“. Kapelu jsem nikdy naživo neslyšel, ale dostal jsem echo, že jejich živáky jsou hodně profi. A nástup byl opravdu famózní. Zpěvák Beau Bokan se po při první písničce vydal po hlavách přítomných doprostřed sálu, kde vyšplhal na strop a část odzpíval vzhůru nohama zavěšený na konstrukci, jež drží světla a aparát.
Foto: xMartinezz Photographyx
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Tento projekt táhne především charakteristický vokál Donovana Melero z HAIL THE SUN, což ve spojení se Sergio Medinou z ROYAL CODA znamená ono emotivně bolavé ukřičené post hardcore inferno, které odkazuje k domovským skupinám obou zmíněných hudebníků.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
